Popis hradu

Po mostě vstoupíte brankou pro pěší do míst, kde na Vás dýchne část historie, kterou si hrad po 700 letech ještě zachoval.

 

Stav objektu

V dnešní době je celý hrad Litice dílem přestavby Jiřího z Poděbrad z  roku 1468, jak hlásá nápis na vstupní bráně. 
Celý hrad byl postaven podle jednotného plánu v nepříliš velkém časovém rozmezí a letopočet 1468 na vstupní bráně označuje patrně již úplné dokončení stavby. Jeho význam v následující době však značně poklesl.

 

Ve svém půdorysném uspořádání představuje hrad do jisté míry dovršení vývoje středověkého hradu. Jeho dvoupalácová disposice s úzkými bočními křídly přistavěnými k obvodním zdem uzavírajícím ve svém středu vnitřní prostor pravoúhlého nádvoří opouští orientaci středověkého hradu a jeho ustálených znaků a ve své pravidelné souměrnosti znamená spíše přechodný článek vývoje směřujícího více k pozdějšímu typu renesančního zámku. Myšlenka dvoupatrové hradní disposice není úplně nová a její vývoj můžeme sledovat již od poloviny 14. stol. Obranná složka opevnění zde byla již úplně vyloučena a oddělena od vnitřního hradu, který se měl stát pohodlným a  intimně uzavřeným obydlím. Přitom bezpečnost a obrana vlastního paláce byla zajištěna tím, že jediný přístup vedl pouze představeným schodištěm a  padacím mostem, který bylo možno v době nebezpečí lehko zvednout a zamezit tak vstupu do hradu. Vnější systém opevnění - nižší parkánová zídka a vnější hradební zeď - byly uspořádány a přizpůsobeny novodobé válečné technice využívající výhod palných zbraní. Proto byly hradební zdi opatřeny mohutnými baštami válcovitého a věžovitého tvaru široko otevřenými na vnější straně, aby zde k úzkým střílnám přistavěná děla mohla zaujmout palebné postavení do tří různých směrů, zatímco na ochozu hradeb chráněni cimbuřím se mohli dobře pohybovat vojáci se samostříly. Také věž hradu pozbyla již úplně své výrazné individuality a funkční podstaty tím, že úplně splynula s palácem a stala se nedílnou součástí obydlí.
Vnější fasády obou paláců byly bez jakýchkoliv architektonických článků a  členění. Pouze fasády do nádvoří byly přívětivější dvojí řadou nepravidelně rozmístěných oken. Přesto však hrad nepostrádal malebnosti, kterou mu dodávaly vysoké a strmé střechy pokryté šindelem i subtilní věž s podsebitím a jehlancovou, vysoko přečnívající střechou.
Srovnáme-li hrad Jiřího z  Poděbrad jako soukromý královský hrad se stavbami předchozích generací, zvláště pak s hrady Václava IV., zjišťujeme, že celá stavba je mnohem prostší a výtvarně chudší. S hlubokou společenskou proměnou, oprošťující se z vázanosti středověkým řádem, která se u nás ohlásila husitským hnutím, nutně pokračoval i složitý proces proměny nazírání i ve výtvarném umění. Na prahu doby, v níž daleko silněji vystupuje do popředí vliv měšťanstva, ztratilo postupně i umění svoji individualistickou výlučnost a přibližovalo se více nové věcnosti. Tak se nám hrad Litice jeví jako reakce na přejemnělé dvorské umění doby Václavovy a zároveň jako vývojový článek doby přechodu k  renesanci.
Další staletí již hrad stavebně ničím novým neobohatila. Jakmile od osmdesátých let 17. století přestal být obýván, byl jeho osud zpečetěn. Před úplným zchátráním byl sice čas od času zachraňován nejnutnějšími opravami, přesto byl však v 19. stolletí již jen malebnou zříceninou. Nové období nastalo až v roce 1951, kdy hrad převzala Národní kulturní komise jako památku první kategorie. Nyní pečuje o hrad Národní památkový ústav.

Vstupní brána

Přístup k této hlavní bráně, jež byla zapojena do vnějšího obvodu opevnění, vedl přes padací most. I když dnes zůstalo z původní brány jen malebné torzo zříceniny, ukazuje se monumentální pojetí zvláštního věžovitého tvaru s průjezdní branou, který se vypínal nad nižší siluetou hradebních zdí a bašt.

Na průčelí věže s branou, na níž byl zavěšen padací most, a brankou pro pěší, jsou nad dělící horizontální římsou osazeny plastické pískovcové reliéfy. Na pravé straně velká pravoúhlá deska v  profilovaném rámu s heraldickou výplní, kde jsou vytesány čtyři znaky – český, moravský, lužický a kunštátský - a český nápis: "Tato věž dělána za nejjasnějšího krále Jiřího, českého krále, markrabí moravského 1468". Po levé straně byly pak osazeny gotické reliéfy s postavami již značně zlidovělé formy. V základovém zdivu zůstal při bráně přízemní prostor vrátnice a  šnekovité schodiště, jímž se vystupovalo do patra věže nad průjezdem. Stavitel měl na mysli okázale reprezentační přístup k hradu, který měl přívětivě uvítat a oslnit příchozí. Po levé straně: Muž s kladivem, pod ním muž se stuhou (patrně hvězdář nebo kouzelník), pod nimi ještě hlava bradáčova.
K  západní straně vstupní věže se připojovala hradební zeď opatřená po celé své délce ochozem se zubovitě zalamovaným cimbuřím. V nároží nad příkopem se mírně zalamovala do podoby jakési redukované bašty s dělovými střílnami a v  místech u druhé brány vytvářela přihrádek původní konírny. V jihovýchodním nároží se pak spojila se zdivem předního paláce.
Od vstupní brány k východní straně pokračovala silná hradební zeď ke čtvercové baště se třemi dělovými střílnami, dále až k východnímu nároží. Pod věží paláce ve strategicky důležitém místě vystupovala opět válcovitá bašta a v jihovýchodním rohu se zeď spojila se zdivem paláce a uzavřela tak předhradí zevním pásem opevnění.
Za hlavní branou procházíme cestou, jež byla přerušena druhou branou, otevřenou v další, již slabší zdi, ohraničující parkán a navazující na obvodní zdivo zadního paláce. Třetí, menší branka, byla v zúženém místě při nároží paláce a čtvrtá brána, jíž se vstupovalo do nádvoří, tvoří vlastně průjezd předního paláce. Vnitřní hrad byl vybudován v nepravidelné souměrné půdorysné osnově s velkým pravoúhlým nádvořím uprostřed a dvěma dvoupatrovými paláci.

Hradní jádro

Přední (hlavní) palác se vypíná na konci ostrohu nad strmější jižní částí pahorku, k němuž v části obrácené do nádvoří přiléhá vysoká štíhlá věž. Druhý (zadní) palác se rozkládal na protilehlém konci nádvoří. Boční strany nádvoří uzavíraly vysoké pevné zdi, k nimž byla přistavena dnes již zbořená užší a pravděpodobně i nižší spojovací křídla sloužící k hospodářským účelům.

Přední palác

Přízemí předního paláce zaujímala průjezdní brána s  půlkruhovým portálem obloženým většími kamennými kvádry a dvě neklenuté místnosti, z nichž každá byla z nádvoří přístupna vlastním půlkruhovým portálem.
 

Do obytných prostor prvého patra se vystupovalo představeným schodištěm v nádvoří a po sklápěcím mostku, po němž zůstaly ještě otvory kladek a vpadlina ve vstupním prostoru portálu uprostřed fasády, kudy se vcházelo přímo do středního sálu.
Prostory paláce v obou patrech byly rozděleny vestavěnými příčkami vždy ve tři sály opatřené původně dřevěnými trámovými stropy. Prostory vzájemně spojovaly pravoúhlé nebo sedlové portály. Schodiště do druhého patra bylo opět dřevěné a procházelo východním rohovým sálem. Po původní výzdobě sálu již nezůstaly stopy. Jen strohé holé stěny lomového zdiva z pevného kamene ještě dnes zvětšují přísnou monumentalitu hradního komplexu.

Věž

Malebnou siluetu hradu dotvářela vysoká štíhlá věž téměř čtvercového půdorysu. Byla již položena přímo do nádvoří při obvodní zdi. Pro svou křehkost a vybroušenou formu ztratila již úplně na svém exponovaném místě obranný charakter.
 

Ve své přízemní převýšené části byla zaklenuta valenou klenbou. Přístup do jednotlivých pater byl jen z představeného dřevěného schodiště na nádvorní straně věže sedlovými nebo segmentovými portály s  ostěními profilovanými mělkým výžlabkem. Nejzajímavější jsou portály sedlového tvaru druhého a posledního patra, jejichž hrana je vyžlabena a na vnější straně pravoúhle orámována oblým prutem, dosedajícím na drobnou jehlancovou konsolku.
Ve druhém patře věže je prostor zaklenutý křížovou klenbou s žebry klínového profilu spojující se uprostřed v plochý svorník.
V dalším patře byla hradní kaple. Prostá oltářní mensa byla vložena do arkádového výřezu hluboké okenní špalety s úzkým oknem, které jediné v  objektu bylo opatřeno jednoduchou gotickou, značně již archaickou trojlistou kružbou.

Zadní palác

Zadní hradní palác je již natolik rozrušen, že se nám zachovalo jen obvodové zdivo do výše prvního patra beze všech detailů a architektonických článků. Ve svém půdorysném rozvržení ukazuje na to, že byl v přízemní části rozdělen na tři sály. Těžko je již dnes zjistitelné, jak bylo uspořádáno jeho první patro.